Valentýn aneb svět se proti mně snad spikl

Cestou z práce jsem se rozhodla navštívit nákupní centrum, abych si ukrátila dlouhou chvíli a hlavně, abych si koupila něco dobrýho k večeři.  Už při vstupu na mě koukal buclatý andílek s lukem a šípem, kterému se říká Amor, ale navíc snad v celém areálu jsem byla jediná, které uniklo, že se blíží Valentýn.

Chci podotknout, že tento rádoby svátek jsem nikdy neslavila, jelikož jej nepovažuji za něco významného a pokud už jen někoho miluji, tak rozhodně nečekám na 14.2., abych mu tuto skutečnost oznámila tím, že mu daruji plyšového medvídka se srdíčkem nápisem I LOVE YOU. Je taktéž zcela jasné, že bych neodmítla Valentýnské přáníčko, kytičku či pozvání na drink, ale prostě z nějakého důvodu, který jsem nabyla po obdržení občanky, tento svátek zamilovaných neslavím.

Celé nákupní centrum bylo poseto srdíčky, z výloh květinářství  na mě svítilo datum 14.2., pekařství nabízí koblížky ve tvaru srdce, v papírnictví je k vidění balící papír se srdíčky, v nákupních košících se objevují kýčovité postavičky, které svírají srdíčka, přáníčka nám vyznávají lásku, no prostě srdíčka jsou úplně všude a na všem, no a za pár dní budu potkávat muže nesoucí červenou růži , přáníčko, bonboniéru a láhev dobrého vína.  Nevím proč, ale snad každý obchodník mi dokáže svátky znepříjemnit, Vánoce začínají od října, Velikonoce pomalu od poloviny února, akorád snad s tím Valentýnem se trefí do daného měsíce.  Popravdě za tenhle svátek nemůže obchodník, ale já sama, víc si připouštím skutečnost, že jsem tak trochu osamělá…

Začínám svátek zamilovaných brát jako spiknutí proti nám samotným, útočí na nás z každé výlohy a najednou si všímám kolik lidí je v páru a já tu v tom mumrají objetí a polibků stojím sama jak kůl v plotě. Nevím, kde se ti štastně zamilovaní najednou vyrojili, ale najednou jsou úplně všude. Myslím, že se jednoznačně jedná o zákon schválnosti. Teprve si začínám zvykat na život single dívky a objevuji jeho výhody a zjistila jsem, že má i mnoho stinných stránek. O kladech psát nebudu, ty jsou celkem jasné.

No ale jsou chvilky, kdy člověk potřebuje obejmout, přál by si, aby byl políben, rád by si zatančil ploužák na nějakej starej rockovej hit, schoulil se někomu v náručí a v tom objetí se na chvilku schoval před světem. .. co si budeme nalhávat, tak i člověku chybí sex, i když všichni víme, že není problém být s někým na jednu noc, ale co když nechceme ten živočišný sex, ale chceme se pomilovat?

Čas je vážně lék, skoro na každou bolest, kterou prožíváme a po Valentýnu mi protějšek snad bude chybět míň a ty štastné dvojice budu úspěšně přehlížet jako předtím.  Čas Vám zkreslí i důvod rozchodu a Vy si najednou pamatujete jen to hezký, co bylo, v paměti Vám uvízne jen ten Happy end, kterým Váš vztah začal a mlhavě si vybavíte důvody rozepří, které ten konec uskutečnily… Ale muselo to být, to víte a možná díky tomu mlhavému konci vděčíme za to, že hledáme další Happy end…

Otevřu si láhev vínka a napíšu Valentýský přáničko moji Mony, kamarádce o které vím, že mě miluje a to je možné ten vztah na celý život…trochu se polituji a s zítřejší kocovinou budu o něco silnější a připravenější milovat  partnera, ale i samu sebe. 

Kdyby se našel někdo, kdo mi koupí gerberu a i v tomhle počasí se mnou půjde moje kolečko po starém městě pražském a na chvíli mi dovolí se schovat do jeho náruče, tak budu o něco štastnější… Ted se na chvíli přitulím k tomu plyšovému medvídkovi, který se mnou zatím sdílí lože…I přes svůj částečný pesimismus nepřestanu svojí lásku hledat...